Co si pamatují domy

Fojtství

Karlovské fojtství je dřevěný dvorec s patrovou obytnou budovou stojící na začátku údolí Bzové. Postavil ho roku 1793 vyhlášený tesařský mistr Jan Žák (stavěl také např. fojtství na Solanci). Fojtství je spolu s kostelem nejhonosnější stavbou v Karlovicích. V největší místnosti byla šenkovna a fojt, zástupce vrchnosti v obci, sem každou neděli odpoledne svolával poddané k rozdělování úkolů. Prvním fojtem se po založení Karlovic stal Jura Hudeček "za věrné a dobré služby" majiteli panství. Jak vypadalo jeho fojtství, už nevíme. V roce 1721 přešlo fojtství na Michala Billa, který se sem přiženil. Ve farní kronice je zápis o tom, jak jeho syna, fojta Jiřího Billa "zabil pacholek pro ženu jeho, s níž v nedovoleném poměru žil. Fojtěna i pacholek bídně skončili". Když potom fojtoval Ján Bill, nechal postavit fojtství tak, jak je známe dnes. V rukou rodu Billů se fojtství udrželo až do roku 1825, kdy jej získal František Zrůnek. Posledním karlovským fojtem se stal Karel Barvič, bohatý obchodník z kupeckého domu, v němž je nyní muzeum.

Historie obce
Kliknutím na příslušný obrázek zobrazíte další informace.

V roce 1848 byl úřad fojta zrušen. Za 134 let trvání úřadu se na fojtství vystřídaly 4 rody (v Malých Karlovicích bylo fojtství od roku 1774 po celou dobu v majetku rodu Třetinů). Roku 1876 koupil bývalé fojtství za 12 000 zlatých František Borák, vnuk posledního solaneckého fojta. Rodině Borakově patří fojtství dodnes a přízvisko "fojt" jim zůstalo.

Prostředí karlovského fojtství posloužilo k natáčení mnoha filmů, točily se tu mimo jiné také Stíny horkého léta. Kopii obytné budovy fojtství si můžete prohlédnout, tak jako mnoho jiných domů z Karlovic, ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově.

Usedlost U Pasečanů

Na začátku údolí Podťaté za pilou Timber stojí od roku 1793 první zděný obytný dům Karlovic. Už v roce 1713 tady odlesnil paseku Vašek Martinců, první osadník východní části Karlovic. Roku 1754 tu pak bydlel Jan Tomek. Byl tajný evangelík, nevíme, odkud přišel, ale byl velice bohatý. Za usedlost zaplatil 150 zlatých v hotovosti, což vedlo k pověstem, že k majetku přišel zbojničením. Tomkovi nedaleko chalupy postavili mlýn, později i pilu a valchu a bohatli ještě víc. Časem koupili pozemky zadlužených sousedů a ve velikosti majetku soupeřili i s fojtem. V roce 1793 postavili nový dům, sýpky a chlévy. Velikostí bylo s jejich statkem srovnatelné jen fojtství, které vzniklo ve stejném roce. To ale bylo ještě dřevěné. V roce 1854 Tomkovi celý majetek ztratili a usedlost přešla na rod Petřvalských. Bylo to tak: Jiří Tomek dlouho neměl děti, ale oblíbil si svého pacholka Františka Petřvalského. Oženil ho a dal mu velké věno (protože právě neměl peníze, jako zástavu dal celý grunt). Když se Jiřímu syn nakonec narodil, nedokázal už statek vyplatit, a tak celý majetek přešel na rodinu Františka Petřvalského. Tak se pacholek stal největším sedlákem. Protože okolí o majetkových vztazích nic nevědělo a také závidělo, vznikly časem pověsti o tom, že „chovanec" Petřvalský bránil navrácení majetku a svého dobrodince i s rodinou vyhnal. František Petřvalský byl dobrý hospodář a majetek dále rozšiřoval. Když se jeho synové ženili (měl 9 dětí), dával jim postupně do užívání usedlosti, které k jeho majetku patřily. Nikdy ale hospodářství nerozdělil a díky svému majetku tak nakonec tvrdě ovládal životy sedmi rodin, celkem 25 lidí. Po jeho smrti (1876) si synové hospodářství rozdělili. Potomci Pasečanů drželi grunt až do doby, než přešel na JZD, od něhož jej získala rodina Kalusů. Usedlost je už přestavená, ale dodnes se povídají pověsti o jeho prvních majitelích a také o starém tisu, který v lese za ním roste. A proč se tu říká "U Pasecanů"? Snad podle toho, že pacholek František Petřvalský sem přišel z rožnovských Dolních Pasek. [Dvůr usedlosti U Pasečanů byl uzavřený kamennou bránou a staveni sloužilo jako formanská stanice při cestě do Uher, která tehdy Podťatým vedla. Foto: archiv RVM]

Vašutova chalupa

Chalupa stojí nad cestou v Jezerném blízko židovského hřbitova. Postavil ji stejný tesař jako kostel a fojtství. Svědčí o tom nápis ve štítu na spodní straně kozubu: „Mistr tohoto staveni je Jan Žák z Hážovic. Stalo se roku 1792 dne 18. srpna." Chalupa měla původně jednoho majitele, ale brzy byla rozdělena a získala dvě domovní čísla 62 a 304. Každý gazda měl jednu jizbu, proti ní komoru a výminek. Kolem dvora byly dvě stáje, dvě kůlny, dvě stodoly, dvě vozové pajty, všechno uspořádáno do tvaru písmene „U". Rozdělené byly i ovocné stromy. Jen pasinky byly společné. Páslo se dopoledne na Dolince, odpoledne na Záruboch a druhý den opačně. Usedlost od počátku vlastnil bohatý rod Janíků. Právě Jiří Janík, karlovský purkmistr (předchůdce úřadu starosty), pravděpodobně nechal dům postavit. Časem se usedlost dostala do majetku jiných rodin a počátkem 20. století ji získal Cyril Vašut. A v rukou Vašutů zůstalo stavení dosud. I když je dnes podoba chalupy změněná, stále můžeme vidět, že dříve byla největším dřevěným domem v Karlovicích (toto prvenství jí vydrželo jen l rok, než bylo postaveno fojtství). [Foto z časopisu Dolina Urgantina]

Grossmanův dům

Na rozcestí Soláň stojí dům, který bychom čekali spíš někde ve městě. Na první pohled nás zaujme svou secesní výzdobou. Postavila ho bohatá rodina Grossmanů a výhodnou polohu v křižovatce rušných cest využila pro provozování obchodu. Nejdřív v něm měla krejčovství a obchod střižným zbožím podnikavá Adéla Grossmanová, která obchodovala také se dřevem. Dodnes si na fasádě nad výlohou můžeme přečíst nápis připomínající jméno jejího nástupce, Ferdinanda Grossmana. Připomínkou dalšího obchodníka je pamětní deska na domě. Prodával tady Dobromil Kovář, který byl 23. listopadu 1944 před domem oběšen nacisty. Nechali ho pověšeného 48 hodin a připevnili mu na prsa cedulku s nápisem "Pomáhal jsem partizánům".

Barvičův dům

Napůl zděný kupecký dům snad z roku 1813 se nazývá podle obchodníka a posledního karlovského fojta Karla Barvíce. Barvič se třikrát oženil, naposledy si v 79 letech bral o 44 let mladší vdovu, která už měla 6 dětí. Barvič měl už 7 potomků z prvního manželství. Syn Jindřich hospodařil na fojtství, Jakub převzal po otci obchod, byl úspěšným karlovským obchodníkem, dcera Marie se stala milenkou majitele skláren, starosty Salomona Reicha, čímž si zajistila existenci také. Nejznámějším z Barvičových dětí se stal syn Josef - známý brněnský knihkupec a nakladatel. Nyní je v domě Karlovské muzeum s expozicí o historii obce, zemědělské a salašnické výrobě a se souborem řezbářských prací. Samostatnou expozici tvoří historie výroby zaniklých skláren. V podkroví muzea je galerie, kde probíhají výstavy. [Lípa u muzea se svým úctyhodným obvodem 5 metrů jistě pamatuje obchodníka a fojta Barvíce]

Usedlost Na Sihle

U rozcestí Podťaté - Leskové za Bečvou je usedlost čp. 117. Sihla znamená bažinu, mokřisko a na tomto "mokřisku" si už před rokem 1782 postavil chalupu Jan Vičan (Wiczan). Jestli stavení později nevyhovovalo nebo ho odnesla voda, nevíme, ale v roce 1841 byla kousek vedle postavena chalupa nová. Zřejmě pozdějším rozšířením vznikla pozoruhodná stavba se třemi štíty, v Karlovicích i na Valašsku ojedinělá. Chalupa má dochovaný původní interiér se starou pecí. Celkový vzhled usedlosti dotváří roubené hospodářské budovy a krásná stará lípa ve dvoře.