Nacistická okupace ve Velkých Karlovicích

Březen 1939 – 1943

Po nacistické okupaci území Čech a Moravy se tehdejší Velké a Malé Karlovice staly pohraničními obcemi. Od července 1939 byla prováděna rekonstrukce hlavní silnice přes celou obec směrem do Léskového až na Beskyd, kde byla vybudována nová celní stanice. Rovněž byla rekonstruována komunikace z Jezerného na Soláň až do Hutiska Solance. Českomoravská hranice se Slovenskem byla zpočátku střežena nejen československou pohraniční a finanční stráží, ale také celníky německými a četnictvem. Díky rozsáhlosti pohraniční oblasti, četným místním převaděčům a pašerákům se ilegální přechody stále množily. Dne 9. září 1939 bylo provádění veškeré kontroly osob našim úřadům pro nedůvěru odebráno a převzato říšskoněmeckými celníky. K zamezení ilegálních přechodů byla historická moravsko-slovenská hranice posunuta na hřeben Javorníků a vytvořeny nové lesní průseky ( zmíněná hranice vedla po linii, která do roku 1734 tvořila hranici Moravy a Uher ). V roce 1940 začali Němci poprvé zatýkat občany pro porušování nových protektorátních zákonů, různých nařízení, vyhlášek a zejména občany židovské národnosti. V době heydrichiády byla provedena kompletní domovní prohlídka všech domů, kdy se hledaly zejména nehlášené osoby a nelegálně držené zbraně. Od 1. 7. 1942 byla na celní stanici zavedena služební řeč německá včetně německého úřadování. Do konce roku 1943 zahynulo v koncentračních táborech nebo ve věznicích celkem 27 osob. Dalšími obětmi se stali dva příslušníci čs. letectva v Británii. 3. září 1942 zahynul při náletu v Plymouthu letecký mechanik rtm. Josef Pavlát a 12.ledna 1943 se z letu nad Biskajským zálivem nevrátil letec ppor. Alois Holna.

Historie obce
Kliknutím na příslušný obrázek zobrazíte další informace.

Období roku 1944

Po celou dobu války byla v naší obci nařízena přísná kontrola všech osob, která však nebyla důsledně prováděna. V květnu proto došlo k výměně velitele četnické stanice. Novým velitelem pohraniční stráže a celníků se stal Paul Weiss, který byl plně oddán německým zájmům a odhodlán zavést tvrdý pohraniční režim. Z tohoto důvodu se zpřísnily také celkové poměry pro všechny karlovské občany.

Po změně politické situace na Slovensku a rozmachu partyzánského hnutí, se začala situace prudce měnit v celém Protektorátě a zejména v pohraničních oblastech. Důležitým momentem byl 29. srpen, kdy bylo předčasně zahájeno Slovenské národní povstání. Na západním Slovensku se rozpoutaly nejintenzivnější boje. Z území Moravy začali přebíhat vlastenci, kteří se chtěli aktivně zapojit do bojů na Slovensku a poté přidat k partyzánům, kteří měli rozvinout povstání i na Moravě. Ilegální přechody hranic a odbojová činnost v celém Protektorátě narůstala. Dne 15. září vyšlo K. H. Frankem nařízení za ilegální překročení moravsko-slovenské hranice v tomto znění : "Smrtí bude potrestán každý, kdo neoprávněně překročí, nebo překročit se pokusí německo-slovenské hranice podél Protektorátu Čechy a Morava." Od těchto dnů byla státní hranice střežena jako nikdy předtím. Frank vydal k nařízení ještě osobní pokyn, aby na jeho odpovědnost byly v oblasti východní Moravy byly pro zastrašení obyvatelstva vykonány drastické veřejné popravy dopadených osob nebo partyzánů. Dne 14. září byli na hranici zadrženi tři čeští občané při ilegálním přechodu hranic. Mezi nimi i Václav Koňařík z Nového Hrozenkova. Byli předáni vsetínskému gestapu a dne 16. září veřejně pověšeni před šokovanými obyvateli Nového Hrozenkova.

Za první partyzánskou akci v naší obci je proklamováno přepadení celní stanice v Tísňavách, ke kterému došlo v noci z 21. na 22. září. Při tomto neobjasněném přepadu zahynul jeden mladý partyzán a německý velitel celní stanice. Na základě těchto událostí byly ještě v noci přemístěny celní stanice z Tísňav a od Polanských z Podťatého do měšťanské školy.

Přestřelky na Světlé

Po prvním ozbrojeném konfliktu partyzánů s celníky v Tísňavách, se celý partyzánský oddíl JanaUšiaka rozhodl dne 24. září, překročit státní hranici a přejít do nového operačního prostoru na Moravě. Dne 25. září kolem deváté hodiny dopoledne vyrabovali partyzáni hájovnu. Při rabování a odvádění dobytka byli partyzáni zpozorováni německou hlídkou, která ihned zavolala místní posily. Během hodiny přijeli Němci z měšťanské školy v nákladním voze společně s několika automobily a motocykly. Na Světlé v prostoru nazývaném Kolvarek byla kolona přepadena a zastavena kulometnou palbou.

Nejrozsáhlejší partyzánský konflikt na území Čech a Moravy

Během této doby prvního konfliktu, který trval v nesouvislých přestřelkách asi do 13 hodin, zaujali partyzáni obranná postavení směrem k slovenské hranici. Odpoledne přijely do prostoru u Polanských další nové posily. Brigáda byla napadena kolem 16 hodiny v prostoru Lemešné. I přes početní a zejména palebnou přesilu Němců, byly všechny útoky úspěšně odraženy. K největším přestřelkám došlo v lesních prostorech na Pindulském sedle. Po zhruba dvouhodinovém boji byla brigáda nucena ustoupit zpět na Slovensko. Podle oficiálních údajů během bojů zahynul pouze jeden slovenský partyzán Alexander Zábojník a velitel celníků Paul Weiss. Přestřelka na Světlé a rozsáhlejší boje na Pinduli byly největším ozbrojeným konfliktem na území Čech a Moravy za celé období 2. světové války, až do příjezdu osvobozeneckých vojsk na jaře 1945. Pro sebevědomí německých velitelů zúčastněných jednotek znamenaly údajně velký a zcela nečekaný neúspěch.

František Tomek

Po této dostatečně nepromyšlené akci partyzánů se velení oddílu rozhodlo překonat státní hranici postupně v menších oddělených skupinách. První výběrové skupině asi 60 osob velel D. B. Murzin. V době přechodu této skupiny 28. září, došlo k odvážnému hrdinskému činu teprve osmnáctiletému karlovského kominického tovaryše Františka Tomka. Podařilo se mu projít přes zdvojené německé stráže měšťanské školy a uložit do komínu časovanou nálož. Dnešní horní škola byla v té době stanovištěm německých celníků a pohraniční stráže. Výbuch časované nálože měl odlákat pozornost na státní hranici a uvolnit cestu Murzinově oddílu. K výbuchu nálože došlo v podvečer okolo 18 hodiny. Silná tlaková vlna způsobená výbuchem vymetla v budově všechna okna. Při výbuchu nebyl nikdo zabit ani zraněn. Za této události se v noci z 28. na 29. září podařilo šedesátičlenné skupině mjr. Murzina bez jediného výstřelu překročit státní hranici a přemístit do nového operačního prostoru na Moravě.







K.H. Frank ve Velkých Karlovicích

Zpráva o výbuchu ve škole a o úspěšném přechodu partyzánské skupiny se velmi rychle roznesla po celém okrese. Akce měla zejména silný morální účinek na všechny Němce. Pro většinu Karlovjanů byla povzbuzením a satisfakcí za násilí a teror páchaný na karlovských občanech. Karlovice se staly tak pověstné, že se na ně přijel nečekaně, hned na druhý den po výbuchu, podívat samotný K. H. Frank, který byl tajně vyfocen na mostě. Podle neověřených údajů zpočátku rozzuřený Frank chtěl obec vyhladit jako Lidice nebo Ležáky. Asi málokdo z velitelů partyzánů si tenkrát domyslel možné dopady pro karlovské obyvatelstvo. Od svého původního drastického plánu , kterým by spousta nevinných Karlovjanů zaplatila svými životy, Frank naštěstí upustil.

Říjen 1944

Na základě těchto skutečností byla počátkem měsíce do měšťanské školy dodatečně nasazena speciální silně ozbrojená vojenská jednotka zvláštního určení – ZbV z Holešova, v počtu 32 mužů. Posíleny byly také jednotky pohraniční stráže SD o dalších 68 stíhacích hlídek. Dne 8. října byli zadrženi v údolí Tísňavy v Malých Karlovicích tři muži. Všichni byli zatčeni a předáni gestapu pro podezření z pokusu o překročení hranic a dne 19. října popraveni zastřelením v Praze na Pankráci. O jejich popravě byly vyvěšeny červené vyhlášky ve všech obcích okresu Vsetín a Valašského Meziříčí. Dne 15. října vyhlásil Frank v pohraniční oblasti stanné právo a mimo jiné nařídil, aby se po setmění uzavíraly všechny stavení a domy.

Listopad 1944


škpt. Kollanda Viktor člen vojenské části
Vsetínského i karlovského odboje, napojen na
Londýn CLAY atd. Hodnost ŠTÁBNÍ KAPITÁN,
drasticky popraven na Dolní Bečvě
https://cs.wikipedia.org/wiki/Viktor_Kollanda

Listopadové události tohoto roku byly nejtragičtějšími událostmi období celé nacistické okupace nejen ve Velkých Karlovicích. Ve středu 2. listopadu mělo dojít prostřednictvím karlovských spojek Oldřicha Kyslingera a Bohumila Jakeše v prostoru Čertova mlýna k oficiálnímu přijetí nového člena partyzánské brigády. Těsně před prvním kontaktem, byl zahájen nikým nečekaný přepad hlídkami Ruhsam, které v daném prostoru prováděly preventivní obchůzku. Strhla se dosud plně neobjasněná přestřelka, při které velitel partyzánů Ján Ušiak utrpěl průstřel obou předloktí a velitel štábu D.B. Murzin byl postřelen do nohy. Zraněné velitele se nepodařilo najít a na jejich návrat se čekalo až do 14 hodiny, kdy se strhl další mnohem silnější a déle trvající boj. Velitel oddílu Ján Ušiak se během celé doby ukrýval v lese, a až okolo 18 hodiny se těžce zraněný doplížil do hostince pod Martiňákem. V nočních hodinách byl převezen do Čeladné. Okolo poledne obsadili Němci také dům Machandrů, kde se ukrýval velitel Ján Ušiak. Oblíbený slovenský velitel dodržel partyzánskou přísahu a ukončil svůj život výstřelem z pistole. S výstřelem pistole vstoupili do místnosti Němci a jeden z největších zrádců partyzánů Jan Dvořák, kterému Ušiak tak věřil a byl s ním do posledních chvil, se Němcům bez jakéhokoliv odporu vzdal. Jan Dvořák chladnokrevně udal všechny osoby spojené s činností partyzánů. Brzy ráno v neděli 6. listopadu se objevilo ráno zatýkací komando také ve Velkých Karlovicích. Ihned byly zadrženy partyzánské spojky - Oldřich Kyslinger a Bohumil Jakeš. Dále Dobromil Kovář a Josef Janík. Jiří Janík a Antonín Surovčák, kteří byli rovněž zadrženi, byli pro nedostatek důkazů gestapem propuštěni. Další hledané osoby - velitel karlovské odbojové skupiny Josef Solanský a jeho zástupce Jaromír Prexl byli včas varováni a podařilo se jim uniknout.

   
Zleva: Jakeš Bohumil, Tomšů Josef a Kyslinger Oldřich členové odbojové skupiny Josef.

Nikým nevarován byl v pondělí zadržen v Lužné také mladý karlovský učitel Josef Tomšů. Nadřízeným velitelem karlovské skupiny byl štábní kapitán Kollanda Viktor, který pracoval na okresním úřadě na Vsetíně. Za neobjasněných okolností byl zatčen při útěku asi v druhé polovině října. Již ve středu 9. listopadu, byl společně s dalšími třemi osobami na výstrahu popraven na Dolní Bečvě.


Kovář Dobromil popraven 23.11.1944 na rozc. Soláň

Velké Karlovice byly udavači a konfidenty gestapa označeny za jednu z hlavních obcí podporujících partyzány. Frank se rozhodl s partyzány definitivně skoncovat. Nařídil proto sestavit plán nejrozsáhlejší protipartyzánské akce pod krycím názvem Tetřev. Této rozsáhlé pátrací akce trvající jeden týden se zúčastnilo 13 000 vojáků, kteří měli celou oblast pohraničí neprodyšně uzavřít a pročesat. Během zátahu bylo třináct partyzánů zatčeno a celkem osm zastřeleno. Němci utrpěli na životech stejné ztráty. Vzhledem k rozsahu celé operace dopadl Frankův záměr o zničení všech partyzánů v Beskydech v podstatě fiaskem. Frank brzy pochopil, že akce takového typu jsou velmi nákladné a málo efektivní. Od této chvíle obrátil svůj hněv a nenávist opět proti civilnímu obyvatelstvu.

Na druhý den po ukončení pátrací akce 23. listopadu, začaly další odstrašující veřejné popravy. Ráno se uskutečnily veřejné popravy řezníků v Čeladné. Poté se konaly popravy v Dolní a Prostřední Bečvě. Okolo poledne byl ve Velkých Karlovicích před svým vlastním obchodem na křižovatce rozcestí Soláň, popraven živnostník Dobromil Kovář. Partyzánské spojky – jednatřicetiletý Bohumil Jakeš byl po výsleších gestapa 16. ledna 1945 popraven v Brně na Kounicových kolejích. O dva roky mladší Oldřich Kyslinger byl popraven zastřelením o pět dnů později 21. ledna 1945. Dne 8. února zahynul při boji v Rajnochovicích také nejmladší karlovský partyzán František Tomek. Tragicky skončil i život mladého dvaadvacetiletého učitele Josefa Tomšů, který zahynul 20. dubna na pochodu smrti z Flossenburgu do Dachau, poblíž městečka Tännenberg.(nikoliv Tanennchen)

Konec války a osvobození obce

Až v úterý 1. května po ukončení Ostravské operace Karlovjané poprvé uslyšeli první dělostřeleckou palbu blížící se fronty. 1. čs. armádní sbor se za velmi špatného počasí v dešti a silné plískanici probíjel k hřebenu Javorníků, který byl velmi dobře opevněn zákopy, a po neúspěchu překročení hranice nedosáhl. Na druhý den 2. 5. bylo až po těžkých celodenních bojích dobyto Papajské sedlo. Část brigády pronikla večer až do údolí Kýchová v Huslenkách, kde na Bařinách zastavila poslední vlak jedoucí z Karlovic do Vsetína. Německá vojska setrvávající v Karlovicích tak měla odříznut ústup směrem na Vsetín. Ve čtvrtek 3. května bylo ruskou armádou a 1. čs. armádním sborem zahájeno osvobození Karlovic. Dělostřelecky byla ostřelována hlavní silnice v Léskovém. Palba byla německým vojskem opětována z dělostřeleckých stanovišť u podťatské školy. V Léskovém bylo soustředěno nejvíce vojáků a vrchní velitel velmi znervózněl, když se nevrátila z Malé Hanzlůvky ani druhá služba převážející oběd. Velitel nakonec natolik znejistěl, že dal ve spěchu rozkaz k okamžitému ústupu. Až do 19 hodiny se táhly dlouhé kolony Němců a Maďarů z údolí Léskové a Podťaté přes celou obec směrem do Jezerného na Soláň. V noci ze čtvrtka na pátek 4. května vstoupila 3. brigáda 1. čs. armádního sboru na území Malých Karlovic v prostoru Ztracence na hřebenu Javorníků. V časných ranních hodinách část osvobozeneckých vojsk postupovala dál až do údolí Pluskovce, v jehož prostoru byla osvobozena část Malých Karlovic. Před šestou hodinou ranní přijel k měšťanské škole první ruský transportér a obě tehdejší obce Velké a Malé Karlovice, byly po šesti letech nacistické okupace konečně osvobozeny. Při přechodu hranic padli tři příslušníci čs. armádního sboru. Slovák Andrej Rabčan z okresu Brezno pod Hronom a dva další neznámí vojíni. Všichni byli 6.května pietně pochováni na místním hřbitově. Při osvobození Karlovic padl také jeden příslušník ruské armády. Byl jím starší seržant Ivan Popov Georgievič, který zahynul v Jezerném pod Soláněm.

Poslední obětí konce války z Karlovic se stal partyzán Josef Borák, který zahynul 5. května veChvalčově Lhotě. Za celou dobu okupace bylo 73 občanů zatčeno a odvlečeno do věznic nebo koncentračních táborů. Za celé období okupace zahynulo celkem 42 karlovských občanů. Za porušení zákonů nebo odbojovou činnost přišlo o život celkem 23 osob. Zbytek devatenáct obětí tvoří občané židovské národnosti, kteří se stali většinou obětí holocaustu. V roce 1965 byl na křižovatce rozcestí Soláň odhalen pomník akademického sochaře Josefa Vajce, jehož námětem je reliéf ženy, symbolizující vítězství nad fašismem. Je věnován všem karlovským obětem 2. světové války a jsou na něm vytesána všechna jejich jména.

Pro webovou verzi obce zpracoval Drozd Jan, Mgr.