Fauna

Velké Karlovice, chladná úzká údolí (valašsky tísňavy) vedle prosluněných strání, zbytky kdysi pyšných hlubokých hvozdů vedle Valachy vytvořených drobných pastvin, luk či sadů, dnes zarůstajících. Přece jenom máme štěstí a ještě dnes můžeme vidět odlesk zašlých časů, kdy na území jedné (či jedinné) obce vedle sebe doslova přežíval člověk, zvířata z původní divočiny nebo naopak ta, která přišla spolu s šetrně hospodařícím člověkem. Ne, že by snad chtěl šetrně hospodařit, ale ve zdejším drsném prostředí to ani nijak nešlo. Ve stručnosti zde uveďme příklady druhů, které v republice kromě Velkých Karlovic a blízkého okolí najdete málokde.

Zajímavosti - příroda, krajina, umění
Kliknutím na příslušný obrázek zobrazíte další informace.

Les (valašsky huboč, hora). Co k němu říci? Moc toho nezbylo, ale co zbylo, stojí za to. Ještě, že je tu Razula a nablízku Slovensko. Přežívají tady zvířata, potřebující k životu nedotčené lesy, jako je bobule požírající jeřábek lesní či pralesovité bučiny obývající holub doupňák, žluna šedá, strakapoud belohřbetý nebo lejsek malý. Ve zbytcích starých horských smrčin s doupnými stromy zase žijí datlík třiprstý či vzácné sovy kulíšek nejmenší a sýc rousný. Stinná údolí v okolí potůčků s hustým bylinným podrostem obývá rejsek horký a myšivka horská, severský hlodavec, který zde přežil z dávných dob zalednění. Tvrdým horským podmínkám se dokonale přizpůsobily zmije obecná a ještěrka živorodá, které patří k nejotužilejším plazům. Přežití jim umožňuje tzv. "vejcoživorodost", při níž se oplozená vajíčka vyvíjejí v těle samice a jsou kladena teprve těsně před tím, než si vyvinutá mláďata protrhnou kožovitý obal vejce.

Taky patříte k lidem, co očekávají útok zákeřného plaza každým okamžikem? Věřte tomu, že vzácná zmije je nesmírně plaché zvíře a většinou ji ani nezahlédnete. Nemusí to ovšem platit v případě brzkého rána, kdy je had ještě ztuhlý a prostě se nestihne odplazit do bezpečí. I když jeho jed není ani zdaleka tak nebezpečný, jak se traduje, určitá opatrnost je na místě zvlášť v případě alergiků či malých dětí. Ve většině případů si lidé zmiji pletou s dalšími druhy plazů, například s užovkou hladkou, která má skvrny trochu podobné klikaté čáře. Na rozdíl od zmije, kterou na vlhčích místech, obývá tento had spíše teplá a prosluněná místa a v chladnějších lesích prakticky chybí. To, že Velké Karlovice skutečně náleží do Karpat, nám prozradí přítomnost řady živočichů, například čolka karpatského v lesních kalužích v době táni sněhu.

Návaznosti na slovenské pohoří také vděčíme za to, že se k nám vrátily velké šelmy jako je medvěd, vlk a rys. Může to být důvod k radosti? I když v potravě vlka či rysa najdeme také drobné hlodavce, máji tyto šelmy nenahraditelnou roli pro udržováni zdravé populace kopytníků, např. srnčí zvěře, a v konečném důsledku přispívají k ochraně zmlazujícího lesa. Nemluvě o kulturní hodnotě. Kolik se k nim váže příběhů a pohádek, obdivu, ale i nenávisti. Připomeňme Jednu z nejslavnějších pohádek. Možná se bude zdát tvrzeni některých odborníků, že Červená Karkulka je jediným zdokumentovaným napadením člověka vlkem, poněkud nadsazené, nicméně ilustruje zažitý vztah člověka a šelem. Ty si vždy rády vzaly hospodářem vydřené, ale často špatně hlídané (tedy nabídnuté) sousto v podobě ovečky, včelína či králíka, mnohdy značnou část majetku. Za problémy často může člověk, který šelmy naučí snadnému způsobu obživy. Příkladem mohou být medvědi krmení odpadky.

Velké Karlovice Na horských lukách a pastvinách je možno také vidět a slyšet celou řadu zajímavých druhů. Pokud se zde procházíte zrovna zjara, uslyšíte dvouslabičné volání "reprep réprép". Ozývají se tak samečci chrustala polního (valašsky gécala). Na horských loukách žijí i další vzácní ptáci, jako jsou bramborníček černohlavý a hnědý či linduška luční. Pokud si jej nespletete s kánětem, můžete vidět i zajímavého dravce, včelo-jeda lesního, který se specializuje na vyhrabáváni hnízd zemních vos.

Při procházce podél Bečvy možná narazíte na stopy vydry, jejíž výskyt navazuje na slovenskou populaci. U nás ji pak už uvidíte pouze v jižních Čechách. Možná spatříte skorce vodního, který jako malý potápěč běhá za potravou i pod vodu. Nad hlavou přelétne překrásně zbarvený ledňáček říční. Loví zde i rejsec vodní, jenž má v podčelistních oázách jed. Jed však chybí jinak k nerozeznání podobnému rejsci černému, obývajícímu prameniště či vlhké louky i dále od toku prostě mokřiny (valašsky gávěr či káděr). Valašská krajina zaniká a s ní i celá řada druhů, které mohou náš život obohatit, byť často "pouze" svou krásou či jedinečnosti způsobu života. Příkladem mohou být motýli. Jasoň dymnivkový, zástupce fauny z orientu, obývá Valachy vytvořené drobné paseky a mýtinky v listnatých lesích na javornickém hřbetu, kde potřebuje ke svému vývoji rostliny dymnivky. Jde o jednu z posledních lokalit u nás.

Velké Karlovice Diky intenzivnímu lesnímu hospodaření, tj. výsadbě smrkových monokultur a vytvářeni velkých holosečí při těžbě, zde možná také vyhyne. Nebo zmiňme vymizení s pastvou svázaného modráska černoskvrnného. Jeho housenky se vyvíjejí a později i kukli v mraveništích (tzv. drnoví mravenci), kde požírají mravenčí larvy a kukly. Housenky svým pachem mravence dokonale zmatou, a ti si je dobrovolně přinesou do mraveniště v domění, že se jedná o vlastní potomky. Příkladem ale může být i osud tetřeva hlušce (valašsky hlucháň), který ve Velkých Karlovicích, jako na jedné z posledních lokalit na Valašsku, přežíval až do poloviny 90. let 20. století. Dnes je možná jeho osud zpečetěn. Důvod? Lesní hospodaření, turistika, lov. Třeba se jej, stejně jako i ostatní druhy podaří zachránit. Určitou nadějí je výskyt zmíněných šelem, které se sem po více než 100 letech znovu vrátily. Vše záleží na tom. zda se nám podaří zachránit valašskou krajinu. Pokud jste turisté, kteří chtějí zdejší krásu poznat, buďte při pohybu v přírodě ohleduplní a využívejte značené cesty. Přispějete tak k tomu, že další generace nebudou muset o řadě bezesporu zajímavých zvířat, jako jsou tetřev či rys, pouze číst ve starých knihách.

Foto: Nikola Fisherová